Jak ses dostala k práci realitní makléřky a jak dlouho ji děláš?
Realitní makléřku dělám už 10 let. K práci jsem se dostala přes prodej vlastního bytu. Nejdříve jsme zkoušeli byt prodat bez realitky, což se nám příliš neosvědčilo, a tak jsme se svěřili do rukou odborníků v TAJOVSKÝ reality. Tehdy mi končila mateřská dovolená a do původní práce jsem se vracet nechtěla. Zkusila jsem poslat do kanceláře životopis a povedlo se.
A co jsi dělala před mateřskou dovolenou?
Dělala jsem vedoucí v obchodě s oblečením. Nevýhodou ale byla pracovní doba striktně od-do a to jsem věděla, že bych si s dítětem nemohla dovolit. V momentě, kdy děti vodíte do školky nebo do školy, chcete mít možnost si čas alespoň trochu organizovat podle sebe. A to se stávající prací můžu skloubit.
Měla jsi během 9 let nějakou pracovní krizi?
Jednou, zhruba čtyři nebo pět let zpátky. Setkalo se tehdy více věcí dohromady – řešila spoustu náročných případů, u kterých byly komplikace a které mě stály hodně úsilí. Tenkrát jsem si říkala, jestli není na čase změnit obor, začít dělat něco jiného a odpočinout si od práce s lidmi. Nakonec se ale období překlenulo a od té doby musím zaklepat, že další nenastalo.
Co Tě u práce drží?
Různorodost. Že není stejná. Nikdy nevíš, jak bude vypadat tvůj den. A to mě na tom baví – že je každý den úplně jiný a rozhodně to není stereotyp. A pak samozřejmě finanční ohodnocení, když za sebou vidím dobře odvedenou práci.
Co považuješ za svůj pracovní úspěch?
Pracovních úspěchů bylo více. Vždycky jsem ráda, když dopadne nějaký komplikovanější případ, u kterého třeba už ani nedoufám, že by mohl vyjít. Konkrétní případ mě asi nenapadá... i když možná prodej bytů Lidická. Jednalo se o prodej zhruba 50 bytů, z kterých jsem většinu prodávala já. To si, myslím, že by se dalo považovat za pracovní úspěch uplynulého roku. Že celý projekt nakonec dopadl a všechny byty se prodaly.
.jpg)
Fotografie bytového domu na ulici Lidická v Boskovicích - Leden 2020
Co považuješ za svůj osobní úspěch?
Skloubení rodiny a práce. Zvláště se dvěma dětmi. :)
Máš pocit, že trpíš nějakou nemocí z povolání?
Myslím si, že rozhodně trpím. Teď třeba známí staví dům, tak jsem po nich chtěla vidět půdorysy a upřímně jsem se zděsila – automaticky mi naskakují všechny problémy, které mohou nastat v průběhu stavění nebo až se budou zabydlovat. Takže to je asi moje nemoc z povolání. Mám často tendence lidem radit, jak by to mohli udělat jinak a lépe (smích).
Jak se ráda odměníš za dobrou práci?
Koupím si nové boty. :)
Jak hodnotíš pracovní posun? Vnímáš změnu?
Hodnotit posun by měl spíš někdo jiný, ale já u sebe posun určitě vnímám. Nemyslím si ale, že jsem na konci. Vždy je kam se posunout dál, v tomhle oboru nikdy nedojdeš na konec.
Jaké byly tvoje začátky ve firmě?
Musím říct, že mi práce sedla. Od začátku jsem neměla problém se “zajet”. Tuhle práci totiž nemůžeš dělat, když tě nebaví. A mě naštěstí baví.
Co si myslíš, že je pro práci realitního makléře nejdůležitější?
Určitě komunikační schopnosti. Bez toho to nejde.
Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?
Ráno vypravím a odvezu děti do školy a školky a pak jedu do kanceláře, kde vyřídím emaily a telefonáty. Odpoledne bývají prohlídky, po kterých se buď ještě vracím do kanceláře, nebo jedu domů.
Kolik hodin denně práci věnuješ?
To je hodně různorodé. Například dnes jsem v práci v podstatě od půl 8 do půl 8, z toho některé dny věnuji práci například jen 2 hodiny. Někdy mám volněji během týdne, jindy mám povinnosti o víkendu. Hodně to záleží na tom, kolik řeším zakázek a jak se mi vše povede skloubit. Je fajn, že si čas můžu z větší části organizovat sama.
Na závěr se Tě zeptám – máš nějaké motto, kterým se v životě řídíš?
Své starší dceři vždy říkám: “Chovej se tak, jak chceš, aby se k Tobě chovali druzí”. Tím se snažím řídit i já sama. Plus si k tomu připomínám, že člověk se může spoléhat jenom sám na sebe a ne na druhé...
Děkuji za rozhovor. :)