Opište kód obrázku
Realitní makléřku dělám už 10 let. K práci jsem se dostala přes prodej vlastního bytu. Nejdříve jsme zkoušeli byt prodat bez realitky, což se nám příliš neosvědčilo, a tak jsme se svěřili do rukou odborníků v TAJOVSKÝ reality. Tehdy mi končila mateřská dovolená a do původní práce jsem se vracet nechtěla. Zkusila jsem poslat do kanceláře životopis a povedlo se.
Dělala jsem vedoucí v obchodě s oblečením. Nevýhodou ale byla pracovní doba striktně od-do a to jsem věděla, že bych si s dítětem nemohla dovolit. V momentě, kdy děti vodíte do školky nebo do školy, chcete mít možnost si čas alespoň trochu organizovat podle sebe. A to se stávající prací můžu skloubit.
Jednou, zhruba čtyři nebo pět let zpátky. Setkalo se tehdy více věcí dohromady – řešila spoustu náročných případů, u kterých byly komplikace a které mě stály hodně úsilí. Tenkrát jsem si říkala, jestli není na čase změnit obor, začít dělat něco jiného a odpočinout si od práce s lidmi. Nakonec se ale období překlenulo a od té doby musím zaklepat, že další nenastalo.
Různorodost. Že není stejná. Nikdy nevíš, jak bude vypadat tvůj den. A to mě na tom baví – že je každý den úplně jiný a rozhodně to není stereotyp. A pak samozřejmě finanční ohodnocení, když za sebou vidím dobře odvedenou práci.
Pracovních úspěchů bylo více. Vždycky jsem ráda, když dopadne nějaký komplikovanější případ, u kterého třeba už ani nedoufám, že by mohl vyjít. Konkrétní případ mě asi nenapadá... i když možná prodej bytů Lidická. Jednalo se o prodej zhruba 50 bytů, z kterých jsem většinu prodávala já. To si, myslím, že by se dalo považovat za pracovní úspěch uplynulého roku. Že celý projekt nakonec dopadl a všechny byty se prodaly.
Skloubení rodiny a práce. Zvláště se dvěma dětmi.
Myslím si, že rozhodně trpím. Teď třeba známí staví dům, tak jsem po nich chtěla vidět půdorysy a upřímně jsem se zděsila – automaticky mi naskakují všechny problémy, které mohou nastat v průběhu stavění nebo až se budou zabydlovat. Takže to je asi moje nemoc z povolání. Mám často tendence lidem radit, jak by to mohli udělat jinak a lépe (smích).
Koupím si nové boty.
Hodnotit posun by měl spíš někdo jiný, ale já u sebe posun určitě vnímám. Nemyslím si ale, že jsem na konci. Vždy je kam se posunout dál, v tomhle oboru nikdy nedojdeš na konec.
Musím říct, že mi práce sedla. Od začátku jsem neměla problém se “zajet”. Tuhle práci totiž nemůžeš dělat, když tě nebaví. A mě naštěstí baví.
Určitě komunikační schopnosti. Bez toho to nejde.
Ráno vypravím a odvezu děti do školy a školky a pak jedu do kanceláře, kde vyřídím emaily a telefonáty. Odpoledne bývají prohlídky, po kterých se buď ještě vracím do kanceláře, nebo jedu domů.
To je hodně různorodé. Například dnes jsem v práci v podstatě od půl 8 do půl 8, z toho některé dny věnuji práci například jen 2 hodiny. Někdy mám volněji během týdne, jindy mám povinnosti o víkendu. Hodně to záleží na tom, kolik řeším zakázek a jak se mi vše povede skloubit. Je fajn, že si čas můžu z větší části organizovat sama.
Své starší dceři vždy říkám: “Chovej se tak, jak chceš, aby se k Tobě chovali druzí”. Tím se snažím řídit i já sama. Plus si k tomu připomínám, že člověk se může spoléhat jenom sám na sebe a ne na druhé...
Děkuji za rozhovor.
Novinky v naší nabídce a další zajímavý obsah naleznete na našich sociálních sítích a webu!
Chceme: Tvořit lepší bydlení. Inspirovat okolí. Makat na sobě. Spokojené klienty.