Když dáte klientovi své slovo, musíte ho dodržet, říká Jan Křenek, náš TOP realitní makléř. Přečtěte si celý rozhovor!

Jak jste se dostal k práci realitního makléře?

K práci jsem se dostal přes kamarádství v Honzou Tajovským. Nejdříve jsme se potkávali při sportovních událostech a tréninzích, až jednoho dne přišla myšlenka, že bychom spolu mohli i spolupracovat.

A co jste dělal předtím?

Pracoval jsem v brněnské běžecké speciálce Triexpert.

Takže předpokládám, že jste asi nestudoval nic, co by souviselo s realitami, nebo se mýlím?

Ne, vůbec. Ve chvíli, kdy jsem nastupoval na vysokou, byl pro mě největší prioritou sport, a proto jsem tomu přizpůsobil i výběr oboru. Nejdříve jsem studoval učitelství tělesné výchovy a sportu na Fakultě sportovních studií v Brně, kde měl zázemí náš triatlonový oddíl. Dokončil jsem tam bakalářské i magisterské studium a za pár let jsem studoval ještě bakaláře na druhé vysoké škole – Newton College v Brně, obor Management.

Když se vrátím k Vaší práci – jak dlouho ji děláte?

Už 5 let. Kdyby mi někdo předtím řekl, že budu pracovat jako realitní makléř, asi bych se mu vysmál do obličeje, protože jsem se na práce typu finanční poradce nebo realitní makléř díval skrz prsty. Teď už to mám samozřejmě jinak. Myslím si, že mám relativně dobrou schopnost komunikovat s lidmi, být k nim upřímný, chovat se k nim slušně, a tím pádem si s nimi udržet vztah. A to je důvod, proč jsem u práce vydržel. Protože mě baví a přináší mi radost. A když Vás něco baví, není moc variant, proč byste u toho neměli vydržet.

Jaké výhody Vám práce přináší?

Určitě možnost organizovat si čas dle svých možností a potřeb – to je jedna věc, a druhá věc je i finanční stránka – čím více pracuju, tím více peněz si dokážu vydělat, což je samozřejmě taky důležité.

Co je pro výkon Vaší práce nezbytné?

Vybudovat si vztah klient-makléř – to si myslím, že je v téhle práci nesmírně důležité. Člověk na druhé straně se na naši práci může dívat skrze prsty a nemít v ni úplně důvěru.
Přeci jen jde o peníze – lidé Vám důvěřují, že se přepíše dům, přepošlou se peníze tam, kam mají, atd. V tom je extrémně důležité být s daným klientem „na jedné lodi“, aby vám věřil a mohl se na vás spolehnout. Když mu dáte své slovo, musíte ho dodržet.

Daří se Vám to s klienty?

S většinou klientů, se kterou jsem řešil ať už prodej či koupi nemovitosti, si troufám říct, že ano. Kdybychom se spolu potkali, tak se mile rádi uvidíme a povykládáme si. Samozřejmě je pár lidí, kteří mi – a jednalo se zpravidla o složitější případy, kdy nakonec vše dobře dopadlo – napíšou třeba na Vánoce něco ve smyslu „Díky Vám jsme tady už třetím rokem spokojeně v domě v Horní Dolní“, tak to je moc fajn. Člověka to motivuje do další práce, protože vidí, že to není jen o vydělávání peněz, ale i o příbězích, které za nemovitostmi jsou.

Máte pocit, že trpíte nějakou nemocí z povolání?

Určitě ano. Například když jedu na kole, projíždím autem nebo běžím, tak koukám po prázdných a opuštěných domech a hned přemýšlím, kdo je asi vlastní, jestli tam někdo žije atd. Nenazval bych to úplně nemocí z povolání, ale přirozeným zájmem o ni. V oboru realit je totiž extrémně důležité mít otevřené oči. Je to jeden ze způsobů, který vám může pomoci se k nějaké další nemovitosti dostat a být ve správnou chvíli na správném místě.

Řešíte v práci i nepříjemné případy? Jak je řešíte?
Samozřejmě. Nevybavuju si konkrétní záležitost, respektive vím o určitých nesnadných případech, ale není třeba zacházet do podrobností. Hlavní je, že se vše vyřešilo ve prospěch obou stran. Jako v každém oboru – i zde jsou případy, které jsou extrémně snadné, a naopak případy, kterými se tím „trápí“ polovina kanceláře a jsou náročné, složité, vezmou nám hodně energie. Ale i těmi si musíme projít – jsou to případy, které nás všechny jako tým posouvají dál.

Jak se rád odměníte za dobrou práci?

Za mě je nejdůležitější čas strávený s lidmi, které mám rád – blízká rodina, přítelkyně, dobří kamarádi, zkrátka nejbližší lidi, se kterými je nám dobře. A pak je to samozřejmě
sport – turistika, běhání, kolo, plavání.

Jak hodnotíte svůj pracovní posun? Vnímáte velkou změnu?

Já si myslím, že není vhodné, abych sám sebe hodnotil, to by měl hodnotit někdo jiný, ale jestli vnímám změnu...? Stoprocentně jsem si jistý, že s každou novou situací (které v práci zažívám takřka každý den – žádný den není stejný) vím, že jsem schopný na nové podněty a situace sám přirozeně a pohotově reagovat tak, aby se vše vyřešilo a dobře dopadlo. Důležité je případ na obou stranách „vybalancovat“, aby byly obě strany spokojené. Zároveň si myslím, že se posun netýká jen práce, ale i soukromého, osobního života. Celý život je v podstatě obchod – na jedné straně je, co chceme, na druhé, co dostáváme, takže se to může projektovat i do jednání na osobní úrovni, což určitě není špatně. Je dobře, že se člověk posouvá jak v pracovním, tak soukromém životě.

Jaké byly Vaše začátky? Pociťoval jste nějakou krizi?

Začátky ve firmě byly „v pohodě“. Nevzpomínám si za 5 let na nějakou velkou krizi – že by mě přepadla tíseň, nechuť, nebo dokonce chuť s něčím seknout a skončit. Samozřejmě je tahle práce extrémně náročná (a myslím si, že kdo si ji nezkusil, tak to nedokáže vůbec pochopit) především v jedné věci – že něco, co se zdá úplně jasné, že to dopadne, a Vy si podle toho malujete scénář, jak to stoprocentně bude, tak se během jedné jediné vteřiny sesype jako hromádka z karet. To jsou ty nepříjemné věci a pocity, které se ve vás odehrávají, ale zase na druhou stranu, když dosáhnete nečekaného vítězství, a najednou případ dopadne, je to super pocit. Ale tak to je – celý život je sinusoida. Chvilku jste nahoře a chvilku dole. Všechno zlé (ale bohužel i dobré) jednou pomine.

Máte v životě rád výzvy?

Určitě. Má to asi souvislost se sportem, kterému jsem se dlouhé roky intenzivně věnoval. Tam je výzev každý den spousta. To, že se vám nechce denně vstávat ve 4.40 h a jít na bazén a odpoledne se vám nechce jít běhat, ale i přesto to děláte 10 let, jezdíte na závody, trénujete, věnujete tomu volný čas… To mi určitě pomohlo naučit se překonávat
výzvy. V práci je výzev taky spousta – třeba schůzky nebo jednání, na které se úplně netěšíte, ale víte, že je musíte absolvovat. Člověk si pak v sobě musí „přenastavit“ přístup k určitým věcem, obhájit si sám před sebou, proč je důležité, aby určitou věc udělal, k čemu dobrému povede. Celkově asi nejsem lamač rekordů, ale samozřejmě v práci i běžném životě výzvám čelím a snažím se vždy obstát. Bez toho to nejde.

Co je Vaším životním snem? Máte nějaký? Nebo si dokonce žijete svůj sen?

Já si pořád říkám, jestli to nezní až moc pohádkově, ale já jsem se za celých 36 let života nevrátil k jednomu jedinému dni, kdy bych si řekl „to jsem neměl dělat, tam jsem neměl chodit, s tím jsem se neměl potkat“. Žiju život podle svého vnitřního očekávání a podle vnitřního motoru. Tak je mi dobře a nemám nic, co bych chtěl v životě extrémně změnit a dělat lépe, více nebo jinak.

Je něco, co by mělo na závěr zaznít? Chcete se o něco podělit?

Bude to znít jako strašné klišé, ale já si myslím, že je rozhodně důležité motto „dělej, co Tě baví“. Je to velmi jednoduché, ale mnoho lidí to neumí, neví, jak na to… Přitom je to vlastně to nejdůležitější.

Děkuji moc za rozhovor.